#106 Co uděláte?...když vás někdo pochválí
Autor: Kateřina HEALLO · epizoda 106
Tahle epizoda je o tom, jak reaguješ, když tě někdo upřímně pochválí… jestli to shodíš, vrátíš, nebo prostě přijmeš. Kateřina k tomu přidává i vlastní zkušenost a otevírá otázku, jak se přijetí pochvaly týká tvého vztahu k sobě.
Vítám vás u nového dílu podcastu Psycho-logicky od HEALLO®. Jmenuji se Kateřina a jsem zakladatelkou HEALLO®. Všechno, co vidíte pod HEALLO®, na webu, na mém blogu a v mé tvorbě, za tím stojím já. HEALLO® se stalo mou láskou a ta láska rostla spolu s mým osobním vývojem, se studiem, s koníčky, s osobní zkušeností, kterou hodně čerpám, s láskou k psychologii a s psychoterapeutickým výcvikem. Snažila jsem se to zakomponovat tak, aby to dávalo cestu k osobnímu uzdravení a k vylepšení našich životů.
Ráda bych na začátek dodala, že tento podcast je jen povídání a neslouží k žádným terapeutickým účelům, rozhodně nenahrazuje odbornou péči. Odkaz najdete v popisku, nebo mě můžete kontaktovat. Mluvím tu k lidem, kteří mi píší, a děkuju za to. Beru to jako povídání nad tématy, která mě baví, na která se připravuji a čerpám i z toho, co mi píšete, nebo ze spolupráce s klientkami, které nechávám samozřejmě anonymní.
Dnešní téma je co byste dělali, když vás někdo pochválí. Nebo se můžeme zamyslet i nad tím, co jste dělali. Když jsem si tuhle epizodu připravovala, zjistila jsem, že moje reakce se v průběhu času dost vyvíjely, a řeknu i něco o té své vlastní zkušenosti.
Pojďme se vžít do situace, že vás někdo vážně a upřímně za něco pochválí, za něco, na čem vám záleželo, do čeho jste dali čas, práci, úsilí. Ať už za práci, za to, jak vypadáte, co máte na sobě, nebo jak jste zvládli nějakou situaci. Prostě se na vás podívá a řekne to nahlas.
Zkuste si vnitřně odpovědět, jestli je vaše reakce A, B, nebo C.
Varianta A: Shodíte to. Řeknete, že to nic nebylo, že jste měli štěstí, že to zvládne úplně každý.
Varianta B: Vrátíte to. Řeknete: "Ale prosím tě, ty jsi upřímně daleko lepší než já, ty bys to zvládla ještě líp."
Varianta C: Přijmete to. Řeknete jen: "Děkuju ti." A nic víc, i když možná cítíte, že byste k tomu měli něco dodat.
Shodíte to
Pokud jste zvolili tuhle variantu, neznamená to, že chcete být neslušní. Z mého pohledu je to spíš druh ochrany, protože někde uvnitř si možná říkáte, že nejste dost dobří. Když vás pak někdo upřímně pochválí, do toho obrazu o vás to úplně nezapadá, máte pocit, že vám to nenáleží. Tak to shodíte a vymluvíte se, že za tím byl nějaký vnější element, třeba štěstí.
Uleví se vám. Jenže díky tomu, že to vždycky takhle shodíte, tu pochvalu nikdy pořádně nepřijmete, protože ji tím shozením vždycky zastavíte.
Pokud jste se v tomhle poznali, nemusíte hned říkat "ty jsi zlatá, děkuju". Zkuste jen prodloužit tu chvíli, než řeknete "to nic nebylo", a všimnout si, co se ve vás v tu chvíli děje.
Vrátíte to
Tahle reakce spíš vypovídá o vaší pozici. Není o té samotné pochvale, ale o tom, že vás pochvala chvilkově posune někam nahoru, a pokud jste vyrůstali v prostředí, kde nebylo bezpečné vyčnívat, můžete to vnímat jako hrozbu. Tak to hned pošlete zpátky a nahrajete tomu druhému, že je lepší, abyste se srovnali s tím, že nevyčníváte.
Dovolím si tady sdílet i vlastní zkušenost. Mnoho let zpátky jsem říkala, že práci, kterou jsem získala, jsem získala díky štěstí, ve správnou dobu na správném místě, že to nebylo o mně, že jsem nebyla zas tak dobrá. Vyrostla jsem v rodině, kde vyčnívat nebylo vhodné, kde je to bráno za namyšlenost a sobeckost.
Když mi třeba někdo řekl, že mám hezké legíny, odpovídala jsem, že to bylo ve výprodeji, že to může mít každý. Díky tomu jsem se vyhnula vyčnívání, ale zároveň jsem se sama v sobě tlačila dolů, nechválila jsem se, nepřiznávala si to. A když jsem pochvalu vždycky vrátila, neměla jsem z toho dobrý pocit, protože jsem se rozdala víc, než jsem přijala.
Dopracovat se k děkuju je cesta.
Přijmete to
Vydala jsem se na tuhle cestu tím, že jsem si začala uvědomovat, kolik let studia, kolik píle a intenzity za tím vším stálo. Že to, co se mi podaří, je výsledkem velké práce. Tohle jsem si musela uvědomit, abych dokázala přijmout ono "děkuju".
Z pohledu psychologie je přijetí pochvaly nejzdravější reakcí, a zároveň ta nejtěžší. Když řeknete jen "děkuju" a nic víc, neznamená to, že nemáte k sobě žádné výhrady, že si nepřipouštíte, že byste něco mohli udělat i jinak. Neznamená to, že jste dokonalí.
Znamená to, že jsem ochotná v tu chvíli unést tu chvilku té zranitelnosti.
Ten pocit býval na začátku velmi nepříjemný, jako bych dělala něco špatně, šla proti tomu, jak mě rodiče vychovali, být slušná, nevyčnívat, být skromná. Ale čisté přijetí, bez potřeby to vyvracet nebo odpovídat, mě naopak posiluje.
To neznamená, že musím přijmout úplně všechno. Když mi někdo dá nevyžádanou radu ohledně práce nebo vzhledu, nemusím říkat jen "děkuju" a mlčet. Umím se ozvat, pokud se mi něco nelíbí, ale zároveň se neschazuju.
Pokud se chcete dostat do fáze, kdy dokážete jen poděkovat, zkuste v tom vydržet. Dejte si jeden krátký nádech a výdech a nechte to tak.
Pohled z druhé strany
Ráda bych se zmínila i o druhé straně. Když nám někdo řekne upřímnou pochvalu a my ji shodíme, může se to toho člověka dotknout. On to myslel upřímně, chtěl k nám být vřelý, nechtěl nás testovat.
Když mi třeba partner řekne, že mi to sluší, a já odpovím "prosím tě, viděl jsi tu celulitidu na mých stehnech", trochu ho tím odstrkuju, protože on to řekl z lásky. Ta skromnost, kdy pochvalu shodím, může časem vést k tomu, že se od sebe vzdálíme, protože on si řekne, že když je upřímný a je za to shozený, příště to radši neřekne.
Díky tomuhle poznání můžete i vy vnímat, jací jsou lidé, kterým pochvalu dáváte, a jak reagují. Když třeba řeknu mamince, že jí to dnes sekne, a myslím to upřímně, ona odpoví, že to koupila ve výprodeji, a shodí to. Vím, že moje maminka nevyrůstala v prostředí, které by podporovalo její sebehodnotu, že její sebeúcta je nízká.
Úkoly pro vás
Vezměte si s sebou jednu otázku, po kterém písmenku, A, B, nebo C, byste sáhli vy? A co se stalo? Nebo zkuste příště zareagovat jinak, než byste to udělali doteď, a všimněte si, jak to na vás působí.
Klidně tenhle podcast sdílejte s někým blízkým, možná se tomu spolu zasměje a řekne vám, že tohle přesně děláte. Může to být hezké společné sebepoznání. Na webu k téhle epizodě najdete i doprovodné povídání a interaktivní materiály.
Na příště
Příští epizoda bude o tom, co uděláte, když vám někdo blízký řekne, že si musíte promluvit, co se ve vás v tu chvíli odehraje. Děkuju, že jste tu byli, budu ráda za hodnocení, sledování a zpětnou vazbu. Mějte se krásně a uslyšíme se příště.